Zpět domů

Balíme krosny a přesouváme se Gruzií zpět do Kutaisi, odkud nám letí letadlo do Kyjeva. Tam opět přestupujeme. 

24.8.2016 nevstává se nám nejlíp, ale musíme. Balíme krosny a odcházíme, zase s plnou polní, na metro. Na nádraží chvíli zmateně koukáme, odkud to jede, jelikož je to ve v těch jejich podivných znacích, naštěstí po chvíli se překlopí do Angličtiny. Odcházíme na perón, kde stojí vlak, ale průvodčí něco říká rusky, ale my mu samozřejmě nerozumíme, tak si sedáme na zem a čekáme, po chvíli nám opět naznačí, ale my se pořád nechytáme. Krásně bych aplikoval přísloví „chytrému….“ Nakonec Václav se jde zeptat nějakých dam a ty nám říkají, že poslední vagón jede do Kutaisi, tak sláva. Paní průvodčí nás před vpuštěním počítá a kontroluje oproti lístkům. Vše je v pořádku pouští nás dál. Najednou se vrací a vše znovu kontroluje, to se opakuje ještě jednou. Vagón vypadá obstojně, vzhledem k okolnostem by se dal nazvat luxusním. Je tu klimatizace a relativně čisto, jen škoda, že přes okna není nic vidět, jak se vlhkost sráží mezi skly, takže z výhledu nic nebude. Máme jet 5 hodin, na to že to je 240 km, to není vlak, který bychom mohli zařadit mezi rychlovlaky.

Cesta domů

Cestu jsme zdárně zmákli, jen jsem nepochopil proč, byly záchody po celou dobu jízdy zamčeny a otevírali se pouze na důrazné požádání.

V Kutaisi je opět takové vedro, jako když jsme přiletěli, tj. trochu příznivěji než v Tbilisi, ale vyšší vlhkost zase. Svezli jsme se místním MHD do centra, kde odpočíváme v parku a přemýšlíme co dál. Letadlo nám letí až v zítra ráno v 6. Do té doby máme čas. Po návštěvě zdejších informací, nám nabídli, že můžeme si u nich nechat krosny a vyzvednout si je před šestou. To taky děláme, mezitím jsme v parku narazili na café, kde mají i točené pivo. Sedáme si bez váhání tam a do šesti tu popíjíme. Pozoruju dění v parku, na to, že je středa, tak park je natřískaný k prasknutí. Je tu okolo spousta lidí, co se tu potkávají a vášnivě diskutují. My pijeme.

Jdeme pro bágly a jelikož nás dohnal hlad, jdeme do jedné restaurace, kde byli kluci hned po příjezdu do města. Tvrdí nám, že tam výborně vaří. Jdeme najisto pro kebab a pivo. Kebab je tu famózní. Bohužel mému rozhozenému zažívání se to nelíbí a většinu času trávím na místě, kam musí král i prezident. Už se nám zdá, že bychom se mohli přesunout na letiště. Požádali jsme o účet, což se ukázalo jako docela dobrodružství. Paní nám bez mrknutí oka řekla 86 lari. To nás trochu vyděsilo, tak jsme si řekli o účet psaný. Ten nám po chvilce přistál na stole s cifrou 78. Jsou to ale divy. Po krátké výměně názorů o tom, že nám naúčtovali víc piv, než jsme měli, házíme peníze na stůl a odcházíme.

Před hospodou stojí taxíky, se kterými chvilku smlouváme a nakonec se domlouváme na 20 lari za odvoz na letiště. V hale je pár polstrovaných míst, kam je možno si lehnout. Neváháme a vybalujeme spacáky a jdeme spát. Vstáváme ve čtyři.

25.8.2016 kupodivu jsme se docela příjemně vyspal na to, že jsme spali jako bezďáci na zemi na letišti. Jediné co se bojím před odletem, tak abych měl povolenou váhu, jelikož jsme nakoupili množství místního alkoholu a tak není vyloučené, že někdo z nás bude přes limit. Naštěstí vše je v pořádku. Proběhli jsme pasovkou, nakoupil jsem na letišti poslední drobnosti typu čokoládu do práce a už letíme směr Kyjev. Let byl klidný a příjemný, většinu cesty jsem prospal a po nepříjemnostech na výstupním vízu v Kyjevě vedeme naše kroky na jistotu do hospody U Slona, kde si nás dobře pamatují. Naštěstí nejsme v rozpoložení, že tu vypijeme celou hospodu jako minule a začínáme pozvolna snídaní a čajem. Nikomu se moc nechce lejt, takže všichni jsme zůstali u nealka. Když se odlet přiblížil na hodinu, odcházíme z putiky skrze pasovku k našemu gatu.

Našli jsme ho rychle, bohužel nepříjemnost v podobě tříhodinového zpoždění nám úsměv na tvářích nevykouzlila. Nezbývá nám nic jiného než se potulovat po terminálu jako Tom Hanks. Po hodině nám aerolinky rozdali vodu a svačiny, což bylo fajn. Jako důvod zpoždění byly uvedeny technické potíže. Z důvodů zachování si duševního zdraví a snahy se vyvarovat paniky u sebe samého jsem radši nepřemýšlel o tom, co by mohlo být příčinou a proč je všude tolik vojáků. Bylo nám tedy vyměněno letadlo za jejich největší, což působilo trochu komicky vzhledem k počtu pasažérů na palubě. Jakmile se letadlo odlepilo od země a překonalo roztrhané mraky, otevírá se před námi krásný výhled nad krajinu pod námi. Tento výhled trvá po celou dobu letu. Podařilo se mi dokonce rozeznat několik měst pod sebou. A jako perličku jsem měl to štěstí, vidět Dašice!!! Haha

Bezpečně jsme přistáli, loučíme se a já jedu strhaný, smradlavý a zarostlý hromadnou dopravou domu. Lidi když mě vidí, dělají dva krok stranou a dokonce bezdomovec na Smícháče se zeptal všech lidí okolo jen mě ne. Ne že by mi to vadilo, ale je to úsměvný závěr cestovatelských ambic. Jdu vybalovat…  

Přátelé, v současné době jsme akorát odjel do exotického Palau! Samozřejmě pro Vás připravím podrobnou zprávu :)