V obležení kanálů

Pokračování mého dvoudenního výletu mezi amsterdamské kanály, zvané grachty. Co zajímavého přinesl? 

Konečně jsem se vyspal. Dávám si ráno sprchu a odcházím na snídani, která je výborná. Nabídka není široká, ale s o to zajímavějším výběrem.  Dávám si francouzské vafle, kávu a džus. Mým dnešním cílem je muzeum mořeplavby, jelikož je dnes opět počasí příznačné spíše pro Británii, tak bych byl rád někde v teple. Neponechal jsem nic náhodě a tentokrát si na recepci kupuji deštník.

Jakmile jsem vystoupil ze dveří, musel jsem se po ramenou poplácat, protože venku už zase prší. Kráčím si pyšně se zakoupeným deštníkem vstříc amsterdamskému dešti. Bohužel po pár krocích se ukázalo, že pýcha předchází pád, tak zadul vítr a deštník mi zlomil…

Odhodlaně, teď už bez deštníku, pokračuji dál směrem do centra ke královskému paláci a to, že prší, se snažím nevnímat. Užívám si město, pohledy na grachty, které jsou obklopeny staletými domy, jejichž okna již dávno nejsou rovná, jak domy v kterých jsou, pracují.  V centru se propletu skrze zástupy lidí a dostavám se v blízkosti Nieuwmarktu do krásných uliček, nejsou tu žádní turisté, je tu klid a zbytky listí, které ještě na stromech zbylo, odfukuje vítr do grachtů, kde si klidně pluje.

Konečně se dostávám do muzea, jedná se o starou budovu Admirality ze 17. století, která byla krásně zrekonstruována v roce 2011. První co mě uchvátilo, tak je střecha. Budova admirality má čtvercový tvar, vnitřek tohoto čtverce tvoří dvůr, který je zastřešen skleněnou střechou, která má v sobě stovky malých LED diod, které mění barvu a zvlášť večer je to zajímavý zážitek.

Kupuju si lístek za 15 €, dávají mi pásku na ruku a jdu dovnitř. Je tu obchod se suvenýry, restaurace a expozice je rozdělena na 4 části. Každá část má své křídlo, a přestože, čtverec má 4 strany, tak čtvrtou expozicí je venkovní prostor, kde jsou lodě a hlavně loď Amsterdam!  To je něco pro mě.

Všechna křídla stojí určitě za návštěvu, ale pro mě je top výše zmíněná loď. Jsem tu jako malej Jarda, kdy všude musím vlízt, na všechno si šáhnout, stoupnout nebo aspoň zkusit, zda to náhodou nemá nějakou funkci, která je mi skrytá. Jsou tu i děla, která falešně střílí, ale to mi nevadí a vracím se zpět do dětských let. Lidi, zejména rodiny s dětmi na mě koukají trochu s despektem, jelikož jsem už na půl hodiny obsadil jediné střílící dělo, ale to je mi jedno.  

V 16 hodin se máme kámošem potkat ve městě, tak se musím s exponáty rozloučit a pokračuji, zase v dešti, do centra, kde máme sraz. Plán je zapadnout někam na večeři, pivko, přežít noc a zítra se potkat na letišti. Jirka se mě ptá, jestli jsem už viděl red light district, říkám, že ne. Je to hozená rukavice a s jistotou směřujeme do centra neřesti. Musím upřímně říct, že jsem poněku zklamán, jelikož pověstná čtvrť červených luceren působí poněkud normálně. Bude to asi tím, že je teprve 5 hodin a všechny výlohy jsou zatemněné. Nedá se nic dělat, a tak vyrážíme do hospody Old Sailor.

Amsterdam, den dva

Po jednom pivu se přesunujeme na náměstí Leidseplein, kde si dáváme večeři za lidovku 12 EUR, jedno pivko za 5 EUR a jdeme dom. Ráno odlítám do Bangkoku směr Palau.      

Další díl příští čtvrtek!