Blízký východ a jeho dobrodružství
Z Prahy letíme do izraelského Eilatu, kde nás překvapují přísné kontroly. Pro nás Čechy je to zbytečné byrokratická zátěž, ale ve světle geopolitické situace v regionu tomu člověk rozumí.
Izrael pro nás na našem výletě není hlavní destinací a tak se hned druhý den přesouváme směr Aqaba, což je město těsně za hranicemi Izraele, také ležící jako významný přístav u Rudého moře. Po náročném překonání hraničního přechodu (pozor platí se daň za odchod z Izraele!), jsme se nechali odvézt za 12 dinárů k půjčovně aut. Tam na nás čeká zamluvený vůz a pak tramtadááá.
V půjčovně šlo vše jako na drátkách, ještě nám dali větší auto, protože to moje už někomu půjčili, ale čert to vem. Dali nám ho za stejno a co víc. Dostali jsme nejvíc nejlepší kávu s kardamomem a spoustou cukru.
S větrem ve vlasech našich děvčat uháníme na prozkoumání aqabského pobřeží. Pláže jsou tu umně pojmenované. Pláž číslo jedna, dva, atd. My se zastavili na chvilku na dvojce, kde se procházíme, ale na koupačku to není. Přestože je vzduch celkem teplý (22°C), tak fouká severák a pocitovka bude kolem 15°C, dojde tak pouze na smočení kotníků.
Co je celkem zarážející je, že všude na pláži je strašnej bordel. Pet flašky, igelity, sklo, no zkrátka žádná hitparáda. Za to je tu fotogenické molo a výhled na druhou stranu zálivu do Izraele a Egypta. Jsme kousek od hranic se Saudskou Arábií, ale na hranice nejedeme a přesouváme se zpět do Aqaby na krátký průzkum historického jádra, které není nijak velké a tak sedáme, posilněni jordánskou kávou, do auta a jedeme do pouště do oblasti Wádí Rum.
Wádí Rum
Cesta je zajímavá, silnice je kvalitní a zařezává se hluboko mezi hory a my stoupáme do vnitrozemí severovýchodně od našeho startu. Do zad nás šimrá krásný západ slunce, ale zanedlouho se počasí mění a zvedají se okolo nás temná černá mračna a místo sněhových jazyků se tu tvoří jazyky písečné. Písečná bouře! Zážitek je to vskutku silný, poryvy větru se opírají do auta, to naštěstí stále jede. Mám problém vidět dál, než na 50 metrů před sebe, naštěstí jsme brzy u cíle.
Informovali jsme našeho hostitele beduína Salmana, že jsme na cestě a ten nám dal souřadnice kam se dostavit. Dojeli jsme, ale Salman tu není. Je tu, ehm, prd. Po chvíli se z tmy vynořují dvě světla a za nimi se skrývá džíp a beduín z jiného kempu, kterému vysvětlujeme situaci, a ten nám říká, ať jedeme za ním, že nás zavedou k našemu hostiteli.
Jordansko 1 |
Cesta je to vskutku dobrodružná, jedeme skrze písečné duny v autě, které jistě není určeno pro takovýto terén. Po dramatických momentech, kdy jsem si myslel, že zapadneme v duně za písečné bouře, se najednou ocitáme u Salmana. Ten nás vítá horkým voňavým čajem, jak jinak než se spoustou cukru. Večeře se podává v 7, tak máme čas na vybalení.
Vybalování je legrace, vítr lomcuje se stanem a máme pocit, že to s náma každou chvíli odletí. Co víc, je zima jako blázen, tak na to zkušeně odpovídáme navlečením čepicí a rukavic a někteří dokonce jägrovým prádlem. Mají tu neotřelý způsob zavírání dveří, stačí přivalit obrovský kámen za dveře a je to!
Uvidíme, jak bude zítra.
Petr Janák
Ne nemocné dítě
Už jste měli doma nemocné dítě? Museli jste s ním trávit nekonečné hodiny plné Vašeho utrpení, protože dětský pláč Vás již nechává stoicky klidnými? Pak jistě víte o čem mluví skupina rodičů, do které patřím.
Petr Janák
Nádech UNESCO ve Lvově
S ohledem na využití včerejšího večera v rozumné míře nás naše hlavy dnes nezdraví ukrajinskou opicí, ale přízemním střízlivým nebolehlavem. Díky tomu můžeme vyslat údernou jednotku pro svačinu do blízkého pekařství.
Petr Janák
Lvov – hlavní město Haliče
Noční přesun z Rachova do Lvova, byl zážitkem nevšedním. Jak říká Jirka, jedná se o zážitek spartánský i mezi šotouši (železničními nadšenci) – jelo se totiž vlakem zdejší třetí třídy alias prasečákem.
Petr Janák
Po hranicích Československa
Dnes nás čeká výstup na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny. Jsme na jejím úpatí v táboře uprostřed sedla mezi Hoverlou a Petrosem. Je chladno a zatím to vypadá na pěkný den.
Petr Janák
S býkem v kolotoči
6:00 nás budí nepříjemný zvuk budíku. Dneska máme před sebou ambiciózní plán, který si vyžaduje brzký start. 20 km, až pod Hoverlu do tábora. Převýšení lehce pod 2000m, aspoň je to rozložené!
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman
Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 446x