Po zákopech z první války aneb Úsť Černá – Tempa
Dnes naposledy spíme v civilizaci na našem výletě po krásách zakarpatské Rusi. Bohatá snídaně nám dělá hned od rána dolíčky ve tvářích. Máme poctivé palačinky a tvarohem.
Výstup na hřebeny
Co naplat, i snídaně skončila a my musíme se znovu vydrápat na hřebeny, ze kterých jsme včera sestoupili. Podle mapy půjdeme kolem bunkrů z války, ale z té druhé. Jsou tu zbytky Arpádovi linie, což je obdoba našeho pohraničního opevnění z 30. let, jen s tím rozdílem, že v tomto případě byla budovaná až během války.
Skutečně jsme tu při cestě na hřebeny viděli asi jeden bunkr, ale nemělo smysl tomu věnovat více pozornosti, tak pokračujeme pěšinou a dál lesem vzhůru do kopce. Jde se hezky, je ještě relativně brzy a v údolí se povaluje mlha z dnešního brzkého deště. Postupně umlkají pily dřevorubců, kteří dole z hrubých klád dělají dřevěné sruby, jako skládačku.
Opět jsme se rozdělili na dvě skupiny, tu co rychlost udává a tu, co rychlost dohání alias grupetto, kde jsem já a Venca. Je to prudký kopec na začátek, ale po chvilce jsme se ocitli na malé mýtince s pěkným výhledem. Sundaváme krosny, které s našim velkým oddychem padají k mokré zemi a dáváme malou sváču.
Lesní hospodářství
Kluci zase rychle krosny nandali a už to mažou, marně na sebe s Vencou koukáme, ale naše ambice na první místo v této etapě jsou již dávno v prachu. Jde se hezkým bukovým lesem a sem tam se objeví trampské ležení – ohniště a rovinka. Jdeme s každým krokem výš a výš a začínají se nám postupně otvírat pohledy na další kopce a vidíme, jak šíleně se místní k přírodě chovají. Nevím, zda jsem to již nezmiňoval, ale neodpustím si to. Mají zde relativně často záplavy a sesuvy půdy. Člověk neznalý by řekl, že chudáci lidi, ale při detailnějším pohledu musí názor upravit. Z místních kopců se stávají holiny velmi rychle, jelikož zdejší lesní hospodářství je tak intenzivní, že celé kopce, co se doslova najednou vykácí nejsou schopné již zadržet vodu ji pustí a vznikají záplavy a ruku v ruce i sesuvy. Achjo.
Snažím se nad toto povznést, tak rychle mažeme dál od civilizace až docházíme na kraj lesa, kde Venca zjistil, že sandál upevněný na jeho krosně nebyl zřejmě až tak pevně připoután a opustil ho. Pro nás je to samozřejmě strašná švanda, tak se tlemíme až se za břicho popadáme, ale Venca nevypadá až tak nadšený a vyrazil zpět jej hledat. Naštěstí ho to brzy přešlo a jdeme dál.
Už jdeme po pěkných hřebíncích, kde vidíme do vedlejších údolí a sem tam i nějaký ten zákop. Jaké to asi bylo, když na sebe koukali přes údolí a vzájemně po sobě něco házeli…? Jsou to místa plná překvapení ve zdejších lesích, kromě hub, které nikdo nesbírá, tak jsme dokonce setkali s místním potulným psem, který nás doprovázel. Bohužel se ukázalo, že jeho loajalita neměla silné kořeny a tak nás při setkání s polskými turisty vyměnil za ně.
Naštěstí jsme nalezli náhradu zajímavější. Je to nááádherný hřebínek s malým pláckem na oběd. Je to kouzelné místo. Nikde nikdo, hráškově zelená tráva čerstvý vzduch a sluníčko nad hlavou. Můžeme s přát něco víc? Ano, oběd.
Dnes máme relativně krátkou etapu, zhruba 12 km, takže nikam nespěcháme a obědu věnujeme náležitou porci času, než opět vyrážíme.
Studánka
Jdeme krásnými lavinovými svahy, kde musí být krásné převisy sněhu. Děláme zde skupinové foto a pokračujeme zpět do bukového lesa. Sestupujeme zase dolu z hřebenů, pak zase do kopce, zase dolů, nahoru, dolů nahoru dolů až se nám z toho motá hlava až nakonec se sápeme do krpálu, že se musíme držet stromů až dorazíme skrze traverz až na rozcestník Pod Stohami, kousek odtud je studánka, kde musíme nabrat nutně vodu na dnes i zítra.
4 den |
Pouštíme se do hledání. Prameny tu jsou, což o to. Jen není tu moc vhodné místo, kde nabrat vodu. Jsou to spíše takové mokřady. Dokonce tu je i nějaká rozbořená bouda bači a ohradou pro dobytek, takže něco tu být musí. Mirek naštěstí našel dobré místo potůčku, které jsme jen přehradili a voda byla naše.
Celou dobu si jak blbec vezu už z prahy plechovku Plzně. Chtěl jsem si jí vypít ve vlaku, jenže z toho nějak sešlo, tak zde je vhodné místo pro nachlazení a následné zkonzumování.
Máme krásné místečko s výhledem a rovinou, jen těch mušek a mravenců, co se tu rojí. K tomu máme ještě svítivě žlutý stan, který ty mrchy přímo přitahuje. Nedá se svítit a musíme s nimi nějak koexistovat snad je vykouří večerní táborák.
Je krásný večer, táborák plápolá, začínáme holdovat ohnivé vodě a zpěv brzy přijde!
Další díl z našeho putování po Ukrajině již příští čtvrtek.
Petr Janák
Ne nemocné dítě
Už jste měli doma nemocné dítě? Museli jste s ním trávit nekonečné hodiny plné Vašeho utrpení, protože dětský pláč Vás již nechává stoicky klidnými? Pak jistě víte o čem mluví skupina rodičů, do které patřím.
Petr Janák
Nádech UNESCO ve Lvově
S ohledem na využití včerejšího večera v rozumné míře nás naše hlavy dnes nezdraví ukrajinskou opicí, ale přízemním střízlivým nebolehlavem. Díky tomu můžeme vyslat údernou jednotku pro svačinu do blízkého pekařství.
Petr Janák
Lvov – hlavní město Haliče
Noční přesun z Rachova do Lvova, byl zážitkem nevšedním. Jak říká Jirka, jedná se o zážitek spartánský i mezi šotouši (železničními nadšenci) – jelo se totiž vlakem zdejší třetí třídy alias prasečákem.
Petr Janák
Po hranicích Československa
Dnes nás čeká výstup na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny. Jsme na jejím úpatí v táboře uprostřed sedla mezi Hoverlou a Petrosem. Je chladno a zatím to vypadá na pěkný den.
Petr Janák
S býkem v kolotoči
6:00 nás budí nepříjemný zvuk budíku. Dneska máme před sebou ambiciózní plán, který si vyžaduje brzký start. 20 km, až pod Hoverlu do tábora. Převýšení lehce pod 2000m, aspoň je to rozložené!
Petr Janák
Jasina - konec světa? Ne!
Dnes máme před sebou nenáročnou trasu. Musíme sejí přes Dragobrat dolů, což je zdejší Špindl a následně přes Jasinu chytit mašrutku do Trostiance.
Petr Janák
Po krásách Polonin - Svidovec
Sluníčko nás šimrá přes tropiko do tváří a lezeme vstříc krásnému novému dni. Vzduchem ještě krásně voní ranní vlhko a pomalu začíná létat hmyzí společnost.
Petr Janák
Krásná – Úsť Čorná a Úsť Čorná
V noci nás zastihla bouřka, ale náš stan to bez problémů vydržel a bylo to pro nás krásné kino. Budíka jsme měli motivovaně na půl sedmou, ale nikomu se nechtělo a tak vylézáme ze stanu až v devět. Cože v devět? Bože...
Petr Janák
Koločava loupežníku? Aneb Krasna polonina
Naposledy jsme si přispali a zvedli naše těžké hlavy až v 8 ráno. Je to dost pozdě, ale spaní to bylo v pravdě královské. Člověk po dvou dnech ve vlaku a autobuse tu postel a peřinu vřele ocení.
Petr Janák
Jsme zpět - jedeme na Ukrajinu!
Jak je již tomu tradicí během léta, vydali jsme se na dovolenou s chlapama. Tentokráte do míst bývalého Československa – na Zakarpatskou Ukrajinu.
Petr Janák
400 metrů pod hladinou, aneb Mrtvé moře
Dostáváme se k závěru našeho krátkého putování po krásách orientu. Z Ammánu se dnes přesuneme zaskotačit k Mrtvému moři. Snad to bude stát za to.
Petr Janák
Hlavní město Jordánska - Ammán
Mimo hlavního města Jordánska jsme navštívili i klenot antické architektury a jejího dědictví, nejzachovalejší románské město mimo Evropu - Jerash.
Petr Janák
Návrat do skalního města Petry
Petře nelze věnovat jen jeden díl... Je tu tolik věcí. Zajímavých věcí. V dalším díle uvidíte kam nás nohy vedly dál!
Petr Janák
Starověká Petra
Dnes nás čeká cesta do Petry a pak i starověká Petra. Říká se, že Petra je jedno z míst na zemi, které Vás ohromí. Bude to tak i v našem případě?
Petr Janák
Poušť - Wádi Rum
Dnes uvidíme poušť, velbloudy. Navštívíme rodinu našeho řidiče a budeme svědky přípravy tradiční večeře! Vylézám ze stanu a ještě než otevřu dveře, mám zvláštní pocit...
Petr Janák
Blízký východ a jeho dobrodružství
V Praze se žení všichni čerti, prší, fouká silný vítr a nad tím vším ocelové nebe. Mám toho dost, jedu se odreagovat a poznat nové obzory v Izraeli a zejména v Jordánsku.
Petr Janák
Mraveniště Biškek
Dnes se již můžeme na plno soustředit naši pozornost na Biškek a jeho rozmanitost. Architektura není silná stránka tohoto města, ale tržiště a bazary, to je oč tu běží! To je náš poslední díl z našeho putování po Kyrgyzstánu.
Petr Janák
Zpět mezi lidi - Biškek
Zdolání vrcholu Učitel máme úspěšně za sebou a teď se jen dostat dolů zpět do civilizace v podobě hlavního města Biškeku. Další díl z našeho putování po dálavách Kyrgystánu.
Petr Janák
Dobytí Piku Učitel
Zase ta bzučící a pípající věc mě budí ze sna. Je 5 ráno, žádný teplo, ale nemrzne... Vstáváme na náš dnešní výstup na Pik Učitel na našem výletu napříč Kyrgysztánem.
Petr Janák
Bivak Raceka
Budí nás vedro ve stanu, sluníčko svítí přímo na nás a to je příslib dobrého počasí! Děláme snídani a pomalu se balíme k odchodu. Dnešním cílem je základní tábor pro výstup na Pik Učitel.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 446x