S ledovci nad hlavou - díl druhý "Noc smrti"

Máme před sebou ještě významnou část cesty, kdy musíme vystoupat na hřebeny nad Usghuli a poté hřebenovkou pokračovat k průsmyku Latpari. Těšíme se na krásné výhledy. Později se ukáže, že to nebude to nejzajímavější co nás čeká!  

Šchara - Latpari

17. 8. 2016

V noci začalo pršet, a to vydatně. Budíka jsme nastavili na 5 hodin, ale díky dešti jsme zůstali zalezlí až do 8. Pak déšť povolil, vyjasnilo se a udělalo se krásně. Dnes jsem nemrznul, což mi umožnilo normální start dne. Během balení stanu a dalších propriet přihnali bačové stáda na pastviny. To se ukázalo jako nepříjemná komplikace, jelikož pytel odpadků, co jsme s sebou nosili, se zdál kravám velmi přitažlivý a začaly ho cupovat. A per se s krávou… Snažili jsme se je také odradit od požírání našich krosen, což se nám podařilo, ale pytel byl na maděru. Krávy chvíli odpadky přežvykovaly a nakonec je vyplivly. Ještě aby ne, byly tam konzervy a jiné dobroty. Nakonec jsme vše úspěšně sbalili a vyrážíme směrem k průsmyku, kterým pak budeme stoupat vzhůru. Po cestě se ještě jednou fotíme se slavnými věžemi a pokračujeme podél řeky dál.

Gruzie - dil 2

Najednou, kde se vzal, tu se vzal pes. Krásná hravá fena barvy sibiřského psa. Říkáme jí Lajka II. Je hodná, mazel a bude nás doprovázet celé dva dny až k cíli naší cesty. Lajka je janek, hned na začátku cesty musíme vyšlápnout asi 1000 výškových metrů. Lajka to má v noze a neustále lítá nahoru a dolů, koukám jako blázen, já co se sotva valím nahoru a při představě, že takhle lítám, umírám. Dereme se zase jakýmsi pralesem, všude kolem roste bolševník. Jdeme prošlapanou stezkou a ve vegetaci nejsme vidět, jak je všechno kolem nás vysoké. Po bolestném stoupání jsme došli zhruba do 4/5 kopce, kde leží vyschlé ledovcové jezero. Teď tu je odpočívadlo pro turisty. Chápej jako pár kamenů, na které se dá sednout. Lajka šťastně běhá kolem nás, protože od každého z nás dostane něco k snědku.

Asi po 30minutové pauze na jídlo zase šlapeme nahoru. Jsou tu nádherné výhledy a ta energie tady… Je vidět masiv Šchary, dokonce i v předchozích dnech zahalená Ushba je vidět a my se kocháme panoramaty. Je krásně. Vylezli jsme na vrchol, děláme hřebenové foto s vlajkou a asistující Lajkou.

Teď se mi konečně líbí profil trasy, je to čistá hřebenovka. Jdeme po vrstevnici a je to příjemná procházka. Sem tam, kde je pěkný výhled, si sedneme, odpočíváme a rozhlížíme se po krajině. Je to nádhera. A mně se zase nejvíc líbí TEN KLID! Dnes máme spát u ledovcového jezera v průsmyku Latpari. Pomalu se blížíme a míjíme další ledovcové jezero ukryté za hřebenem s úžasným výhledem do údolí. Jdeme po značené cestě, ale vinou nepozornosti jsme špatně odbočili a dostali jsme se na konec cesty končící strmým srázem. Pod námi se rozevírá široké údolí s řekou, která jako stuha zkrášluje paty zelených masívů. Pochopili jsme, že soudruzi z NDR udělali někde chybu a jdeme zpět a doufáme, že poznáme, kde jsme se ztratili. Naštěstí jsme si nezašli daleko a jsme na správné cestě (jiná tu stejně není). Za hodinu náročnějšího klesání přicházíme k našemu jezeru. Klepeme se nadšením, jelikož voda nám začala docházet a o tom, že bychom byli čerství a svěží se nedá už dlouho hovořit. Jediný, komu je tato radostná zpráva jedno, je Lajka II.

Je to tu idylické, ledovcové jezero je sevřeno mezi vrcholový štít z jihu a malý kopeček na severu. Hned vedle jezera je krásná louka, vypadá, jakoby ji neustále někdo pečlivě udržoval - skvělé místo pro naše stany. Na louce je dokonce vybudované malé tábořiště s lavičkami a o pár metrů dál i turistický srub. Je ze stlučených fošen a střechu má z vlnitého plechu, dveře jsou na petlici. Na stěně boudy je napsáno uhlem CAMPING. Před boudou je ještě hromada dříví na topení. Uvnitř jsou stůl, kamna, dokonce i postel. Sice bez matrace, ale to se dá pochopit vzhledem k nadmořské výšce 2 830 m. n. m. Podlaha je z udusané hlíny.

Je krásně, svítí sluníčko, dělám si pár krásných fotek se Šcharským hřebenem a jdu postavit stan a už se těším, až budeme sedět večer u ohně a koukat se na hvězdy. Po postavení stanů jsem pochopil, proč tam vlastně ta bouda je. Během pěti minut se počasí změnilo takovým způsobem, že jsem byl překvapený jako Karel Gott z dalšího slavíka, co se to vlastně děje. Setmělo se, začal foukat silný vítr a nebylo vidět dál než na dvacet metrů. Do toho všeho se spustil silný déšť a razantně se ochladilo. Od úst nám šla pára a nemusím asi dlouze vysvětlovat, že v tomhle počasí se mi zkrátka oheň venku zapálit nepodařilo, ač jsem se o to, blbec pokoušel. Po chvíli jsme se shodli, že není možné spát venku a přesouváme bagáž do srubu. Během balení stanů mi vítr zlomil tyčky u stanu…

Zaplať pán bůh, že jsme schovaní. Venku je nečas a nás to trápí podstatně méně, než při představě, že bychom museli spát venku. Lajka II. je tvrdohlavá. Nechce jít dovnitř! Je na ní vidět, že je vychovaná tak, že nesmí přes práh a jako správný venkovní pes bude čekat venku, na dešti. Jsem na ni naštvaný, jelikož venku se žení všichni čerti a blesky jsou nepříjemně blízko. Po několikátém pokusu natlačit psa dovnitř se mi to konečně podaří a po prvotním ostýchání se zdá, že Lajce se uvnitř líbí, jelikož ji krmíme salámy a paštikami. Zapaluju oheň. Bohužel ne úplně po skautsku, jak Venca ve svém znamenitém albu dokládá, jelikož vše je strašně vlhké a nic nehoří. Beru si plynovou bombu, co máme s sebou, její pomocí zapaluju polena a po chvíli je nám už teplo.

Neponechali jsme nic náhodě a máme i kořalku. Nejdřív jsme vypili Jégra, poté přišel na paškál Honza Becher, a nakonec přijel, a to doslova, na bílém koni princ krasoň (á la citrusový fernet). Je nám hezky, povídají se příhody a nakonec se i zpívá. Silný zážitek. Lajka dřímá, je nám jí líto, že nemá žádný pelíšek, tak na ni dávám cestovní deku, kterou táhnu s sebou. To je ono! Lajka se zkušeně pod dekou vrtí, natahuje packy, jakoby se chtěla lépe přikrýt. Vypadá to, že je v tom protřelá! Po dopití našich lektvarů, jdeme spát. Pořádně jsme se nabalili!!! Ještě provedeme močení ze dveří proti větru (bohužel jinak nelze a dál se nikomu nechce) a jdeme spát na půdu, respektive na prkna položená na trámech, kde jsme si přichystali karimatky a spacáky. Vítr nám k tomu hraje ukolébavku a dole v kamnech praská oheň.    

Další čtvrtek se můžete těšit na pokračování!