Mezi kontinenty

Jen se přesunout na letiště ...To přece nic není. Kdyby byl svět ideální, bylo by to krásné, ale není. Hochu chvátej! 

Je to nezvyklý pocit probudit se střízlivý, ale jsem za to upřímně rád. Dávám si po ránu horkou sprchu, balím a odcházím si dát snídani. Míchaná vajíčka a káva přijdou vhod, cesta bude dlouhá a odkládám si ručník na topení, aby trochu vyschnul, než se vydám na letiště. Beru krosnu a jdu na Amsterdam Centraal, odtud jede přímý vlak na letiště. Na informacích se ptám, kde si můžu koupit lístek na letiště. Pán mě trochu opaří větou, že na trase je požár a v současné době na letiště nic nejezdí. Když se ptám, kdy něco pojede zvedlá ramena jsou mi odpovědí, že neví. No radosti každý den, co vám mám vyprávět. A vzpomínám, že ručník zůstal na hostelu…

Do odletu mi chybí 3 hodiny, není tedy moc prostoru pro improvizaci, tak si beru vlak na zastávku Amsterdam Sloterdijk a tam snad pojede autobus, alespoň místňáci to říkají.

Na mou duši, je to pravda. Jen autobus co jede, tak mu to trvá hodinu a půl. Začínám být lehce nervní. Počítám každou minutu, čas letí jako splašený a stejně tak, moje tepovka se posouvá na hranici maxima. Na letišti mi přijde strašný chaos. Vůbec navím kam mám jít. Nevylučuji, že je to moji vinou, ale cítím se zde zcela ztracen. Chodím v kruhu. Naštěstí se ptám, nějaké letušky a ta mi radí správně a mně se daří najít správný terminál. Na přepážce se potkávám s Jirkou a na check inu. Dávám jim krosnu a paní mi s úsměvem říká, že mám špatně rezervovanou letenku, takže platím přátelských 50 Euro. Normální kecalové, jen se ze mě snaží dostat peníze. Ale nejsem v dobré vyjednávací pozici, cosi procedím mezi zuby a teším se až pojede do Prahy. Však oni ji tu oškubou na Staromáku taky a spravedlnosti bude učiněno za dost.    

Čas se nebezpečně krátí, a tak s Jirkou spěcháme na gate. Jsme zřejmě poslední cestující, jelikož nás volají i v rozhlase, naštěstí na nás čekají letušky a ukazují nám místa v letadle. Hurá. Letíme do Bagnkoku.

Byl to klidný let, ale být jedenáct hodin na prdeli není žádná legrace. Jsem rád, že se můžeme protáhnout. Dneska ještě letíme na Taiwan, to je další zhruba 4hodinový let. Jdeme na jisto do salónku na jídlo, internet a trochu klidu. V salónku sníme, co se dá, jsem přece Češi! Přesunujeme se pomalu k letadlu, chodíme po obchodech, ale já toho mám plný brejle a chci si jít co nejdřív sednout do letadla. Letadlo má zpoždění..Hm, prima. Chce se mi strašně spát, ale snažím se neusnout a být ve střehu. Pokud usnu, nebude to na deset minut. Naštěstí letadlo brzo přistavili.

Hurá jsem v Tajpeji! Na letišti čekám na baťohy a jedeme do centra. Cesty z letiště jsou ohromné. Osmiproudé cesty, které jsou přeplněny auty. Po hodině cesty, jsme v centru.  Autobus nám zastavuje kousek od hotelu. I tak máme velké problémy ho najít. Je ve čtvrtém patře v klasické zástavbě. Je to docela oříšek, ale nakonec jsme úspěšní. Shazujeme bágly na hotelu a jdeme si dát něco k jídlu, máme už šílený hlad. Hledáme nějakou místní malou restauraci. Není to ani tak těžké, a tak po 5 minutách zapadáme do jedné, co splňuje naše estetická kritéria. Dělají tu taiwanskou verzi polévky Pho. Není nic lepšího než jít spát s plným žaludkem.

O slovo se hlásí jet leg. Nespali jsme totiž celý let z Evropy ani z Bangkoku sem. Skoro 24 hodin na nohách je moc… Zítra letíme již na vytoužené Palau!

Další díl příští týden!

Koukněte na moje další články níže :)