Po hranicích Československa
Procházíme lesem, po cestě kde je obtížné jít u pěšky a jsou zde všude patrné stopy po gazicích a motorkách. Je to zde trochu jiné nastavení přístupu k přírodě.
Jak stoupáme výš a výš potkáváme skupiny turistů, kteří vylézají ze svých stanů a vaří si na ohni vodu na kafe. Je jich tu moc. Přijdu si, jak u Mácháči. Nicméně čas nám hraje do karet. My jsme již na nohou a bystří, zatímco oni teprve váhavě lezou ze stanů.
Drápeme se do kopce již po kamenitých cestách, do sedla odkud je vidět, jak na sever směrem ke Lvovu, tak i pod nás, kde by se měla nacházet vesnička Luhy. Tam je náš dnešní cíl. Ač se to nezdá tak je to další 20km trasa.
Na vrchol nejvyšší hory Ukrajiny to není daleko, za hodinku jsme nahoře. Je tu relativně rušno. Spousta vlajek Ukrajiny a spousta turistů, kteří přišli bůh ví odkud. Spousta válečných veteránů z nejnovější války na východě při dobytí vrcholu volá „Sláva Ukrajiny“ a zbytek mu odpovídá „geroj sláva“. Hm, zajímavý.
Co je pro mě je zajímavější mnohem více jsou československé hraniční kameny. Jsou tu jeden, jak druhý. Němí svědci dějin, co tu kolem šly. Ze severu kamenů je vytesané P jako Polsko a z jihu CS – Československo.
Hoverla je jako velký Říp, takový obrácený pekáč. Jdeme ho teď dolů, podél těch kamenů a u každého se zastavuji a koukám na jejich značky. V člověku to vyvolá otázky, ty kluci na vojně, co sem ty kameny dávali, co při tom prožívali ( jaká práce to musela být!) a co, když se ten stát pak bortil…
My se dostali mezitím na úpatí, čas máme výborný a tak si dopřáváme luxusu v podobě horkého čaje. Říkáme si, že sejdeme už jen dolu. Jenže to není zas taková legrace, jak se může zdát.
Odbočujeme z hlavní cesty, na zkratku, která v mapě sice zanešená je, ale vidět v terénu není. To také způsobilo, že jsme zabloudili a skončili v houští kleče, které musíme velmi náročně procházet. SZpět nemůžeme, protože cesta není vidět už ani tam.
Když se trmácíme skrze houští směrem, kde je asi cesta nevyhnu se úvahám, jestli nevlezeme nějakému méďovi do brlohu...Naštěstí se mé myšlenky ukázaly jako liché, ale ztratili jsme tímto blouděním 45 minut. Cestu jsme našli, ale je t v pravdě vedlejší cesta, plahočit se tu s velkýma krosnama není žádná legrace, protože každou chvilku vám kleč zachytí krosnu a vás to hodí zpět, jak na gumičce.
S velkou námahou se nám podařilo tuto nepříjemnou část nechat beze ztráty za námi. Teď už jen klesáme a jde to z ostra, naše bolavá kolena nám toto jen tak nezapomenou. Dostáváme se konečně z lesní pěšiny na cestu, což značí, že jsme na správné cestě.
Opět si to zkracujeme a místo serpentin jdeme kolmo dolů, to je teprve legrace, ale ušetříme tím nějaký ten metřík. Co je během cesty zajímavé, jsou stromy. Jsou tu v nižších polohách hlavně duby a buky – ona Bukovina. Proč o tom mluvím jest fakt, že velikost zdejších listnáču opravdu brala dech. Netroufám si odhadovat výšku kvalifikovaně, ale nekvalifikovaně kolem 40 metrů? To jsou pořádné stromy už.
Dostáváme se až k potůčku, kde si osvěžujeme nožky a hlavy. Snad brzo potkáme nějaké dřevorubce a svezeme se na jejich korbě. Odteď je to naše zbožné přání!
Naše přání zůstalo dlouho a dlouho nevyslyšeno, až tři kilometry před cílem nás svezli dobří lidé, co jedou z borůvek. Jedeme si jako páni na korbě a dokonce je zde i nějaký místní, co pracoval v Čechách, tak se s ním krásně domlouváme, co potřebujeme. Odvoz do Rachova! Není problém. Já tam, ale nejedu, zavolám kamarádovi, on vás odveze. Jupí!
Vyhodil nás u místní samošky, kde točí pivo. 5x točeno za 11 korun a jsme spokojení. Dneska si v Rachově dáme teplou večeři a budeme se mít, jako páni.
8 den |
Kamarád skutečně za chvilku dorazil, my se usadili v transitu, předělaném na cestování a už se vezeme. Je to zajímavé pozorovat domečky v nejposlednější vesnici v údolí. Kromě domů jsme tu našli velkou kolonu brňáků, kteří zde slaví svatbu. Svatba nás lehce zdržela, zato jsme se stačili se svatebčany dát do řeči kdo se žení atd., a že přejeme mnoho štěstí.
Pán nás vyhodil v Rachově, odkud nám jede po půlnoci vlak – zvaný prasečák, do Lvova, do té doby musíme už jen pít a hodovat!
Další díl z našeho putování po Ukrajině již příští týden!
Petr Janák
Ne nemocné dítě
Už jste měli doma nemocné dítě? Museli jste s ním trávit nekonečné hodiny plné Vašeho utrpení, protože dětský pláč Vás již nechává stoicky klidnými? Pak jistě víte o čem mluví skupina rodičů, do které patřím.
Petr Janák
Nádech UNESCO ve Lvově
S ohledem na využití včerejšího večera v rozumné míře nás naše hlavy dnes nezdraví ukrajinskou opicí, ale přízemním střízlivým nebolehlavem. Díky tomu můžeme vyslat údernou jednotku pro svačinu do blízkého pekařství.
Petr Janák
Lvov – hlavní město Haliče
Noční přesun z Rachova do Lvova, byl zážitkem nevšedním. Jak říká Jirka, jedná se o zážitek spartánský i mezi šotouši (železničními nadšenci) – jelo se totiž vlakem zdejší třetí třídy alias prasečákem.
Petr Janák
S býkem v kolotoči
6:00 nás budí nepříjemný zvuk budíku. Dneska máme před sebou ambiciózní plán, který si vyžaduje brzký start. 20 km, až pod Hoverlu do tábora. Převýšení lehce pod 2000m, aspoň je to rozložené!
Petr Janák
Jasina - konec světa? Ne!
Dnes máme před sebou nenáročnou trasu. Musíme sejí přes Dragobrat dolů, což je zdejší Špindl a následně přes Jasinu chytit mašrutku do Trostiance.
Petr Janák
Po krásách Polonin - Svidovec
Sluníčko nás šimrá přes tropiko do tváří a lezeme vstříc krásnému novému dni. Vzduchem ještě krásně voní ranní vlhko a pomalu začíná létat hmyzí společnost.
Petr Janák
Po zákopech z první války aneb Úsť Černá – Tempa
Civilizace, to jednoho rozhodí. Je to něco jiného než spát ve stanu či pod širákem. Člověk hnedka změkne, budík zvoní. Nic se neděje, je tu přece teplá peřinka a...zbytek počká.
Petr Janák
Krásná – Úsť Čorná a Úsť Čorná
V noci nás zastihla bouřka, ale náš stan to bez problémů vydržel a bylo to pro nás krásné kino. Budíka jsme měli motivovaně na půl sedmou, ale nikomu se nechtělo a tak vylézáme ze stanu až v devět. Cože v devět? Bože...
Petr Janák
Koločava loupežníku? Aneb Krasna polonina
Naposledy jsme si přispali a zvedli naše těžké hlavy až v 8 ráno. Je to dost pozdě, ale spaní to bylo v pravdě královské. Člověk po dvou dnech ve vlaku a autobuse tu postel a peřinu vřele ocení.
Petr Janák
Jsme zpět - jedeme na Ukrajinu!
Jak je již tomu tradicí během léta, vydali jsme se na dovolenou s chlapama. Tentokráte do míst bývalého Československa – na Zakarpatskou Ukrajinu.
Petr Janák
400 metrů pod hladinou, aneb Mrtvé moře
Dostáváme se k závěru našeho krátkého putování po krásách orientu. Z Ammánu se dnes přesuneme zaskotačit k Mrtvému moři. Snad to bude stát za to.
Petr Janák
Hlavní město Jordánska - Ammán
Mimo hlavního města Jordánska jsme navštívili i klenot antické architektury a jejího dědictví, nejzachovalejší románské město mimo Evropu - Jerash.
Petr Janák
Návrat do skalního města Petry
Petře nelze věnovat jen jeden díl... Je tu tolik věcí. Zajímavých věcí. V dalším díle uvidíte kam nás nohy vedly dál!
Petr Janák
Starověká Petra
Dnes nás čeká cesta do Petry a pak i starověká Petra. Říká se, že Petra je jedno z míst na zemi, které Vás ohromí. Bude to tak i v našem případě?
Petr Janák
Poušť - Wádi Rum
Dnes uvidíme poušť, velbloudy. Navštívíme rodinu našeho řidiče a budeme svědky přípravy tradiční večeře! Vylézám ze stanu a ještě než otevřu dveře, mám zvláštní pocit...
Petr Janák
Blízký východ a jeho dobrodružství
V Praze se žení všichni čerti, prší, fouká silný vítr a nad tím vším ocelové nebe. Mám toho dost, jedu se odreagovat a poznat nové obzory v Izraeli a zejména v Jordánsku.
Petr Janák
Mraveniště Biškek
Dnes se již můžeme na plno soustředit naši pozornost na Biškek a jeho rozmanitost. Architektura není silná stránka tohoto města, ale tržiště a bazary, to je oč tu běží! To je náš poslední díl z našeho putování po Kyrgyzstánu.
Petr Janák
Zpět mezi lidi - Biškek
Zdolání vrcholu Učitel máme úspěšně za sebou a teď se jen dostat dolů zpět do civilizace v podobě hlavního města Biškeku. Další díl z našeho putování po dálavách Kyrgystánu.
Petr Janák
Dobytí Piku Učitel
Zase ta bzučící a pípající věc mě budí ze sna. Je 5 ráno, žádný teplo, ale nemrzne... Vstáváme na náš dnešní výstup na Pik Učitel na našem výletu napříč Kyrgysztánem.
Petr Janák
Bivak Raceka
Budí nás vedro ve stanu, sluníčko svítí přímo na nás a to je příslib dobrého počasí! Děláme snídani a pomalu se balíme k odchodu. Dnešním cílem je základní tábor pro výstup na Pik Učitel.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 446x