Nádech UNESCO ve Lvově
Kluci přinesli vypečenou odměnu koláčků a jiných dobrot.
Dnes jsme poslední den ve Lvově. Večer odjíždíme do Oděsy za sluníčkem a hlavně k moři. Slečna domácí je na nás velmi milá. Nabízí nám, že pokud se dnes nikdo na poslední chvíli nepřihlásí k noclehu, můžeme byt využít až do večera, kdy se budeme přesouvat na nádraží odkud nás čeká přesun vlakem přes celou zemi, konkrétně skoro 800 km.
Do té doby máme v plánu prošmejdit ještě město. Nabádám kluky, že by bylo vhodné využít široké nabídky zdejší sakrální architektury. Bohužel tato nabídka není z těch, co vyvolají frontu. Nakonec přes počáteční dílčí neúspěchy jsem kluky přemluvil, že navštívíme nějaký ten kostel a následně si den zpříjemníme pivem, co tu chutná jako zkyslá šťáva.
Věc, která se táhne jako nit skrze celý náš pobyt je – dát si pelmeně. Přestože se to může zdát těžko uvěřitelné, nejsou zde téměř k sehnání. V horách nás to ani tak nepřekvapilo, ale tady? Je to zvláštní. Je to hlavní cíl dnešního dne.
Procházíme úzkými uličkami historického centra, kde se zastavíme před zdejších muzeem zbraní. Ulice, kde se toto muzeum nachází se jmenuje tematicky – Arsenalska. Nicméně do muzea nejdeme a pokračujeme po procházce městem. Jdeme kolem původního opevnění, které zde zůstalo zachováno místní jej umně využili jako pěkné místo pro letní zahrádku.
Objevili jsme zde dokonce obchod od místního prezidenta Roshen, kde bereme nějaké čokoládky pro domácí jako poděkování a jelikož nás to zmáhá, je potřeba dodržovat pitný režim. Což děláme na zahrádce vedle tržiště a hned naproti je klášter. Je krásný srpnový den a zdá se, že přišla chvíle zkusit naše štěstí s pelmeněmi.
Hned u Velkého rynku alias Velkého náměstí jsem objevil nějakou místní hospodu, před kterou se promenáduje ohromná pelmeně. To je místo, které hledáme.
10.den |
Sedáme ke stolu, během chvilky je u nás servírka a ptá se, co to bude. Objednáváme piva, boršč a co jiného než pelmeně.
Sedíme, kecáme jak bude asi vypadat náš noční vlak do Oděsy a nic se neděje. Dostáváme polévku a pití nikde. Mirkovi již začínají hořet saze, a to že dost. Ve chvíli, kdy pěna piva padla na úroveň nekolikadenního čaje nám konečně piva přinesla, to byl pro Mirka ten pravý moment, aby ukázal, že Ostrava je región razovitý a nechal prchlivosti sobě vlastní volný průběh. Servírka zjevně neznala standartů stolování je překvapena a ptá se, zda je všechno v pořádku. Na to Mirek osobitě odpovídá, že to teda není!!!
Mezitím někdo donesl jídlo a my bezeslova konzumujeme a chceme být co nejdřív pryč, ať nám ještě do něčeho dalšího neplivnou.
Pelmeně jsme tedy měli! Bereme čokolády co jsme nakoupili u Porošenka a jdeme si vyzvednout batohy na pokoj, předat domací sladké a vyrážíme směr nádraží.
Po cestě se ještě zastavujeme na kopečku k nádraží v katedrále sv Jiřího, která je dokonce zapsána jako jedna z lvovských barokních památek v Unesco. Je ohromná, bohužel přicházíme pozdě a dovnitř nás už nepustí. Okolo to voní kombinací vůní od kadidla přes šašlik, co se tu dělá na dvoře…
Lvov má spoustu památek, které stojí za návštěvu, ale bohužel na to není čas. Doporučuji alespoň tři dny na Lvov pokud se chcete do města skutečně ponořit.
My uháníme dál na nádraží. Dáváme si večeři a čekáme jen na vlak do Oděsy.
Uvidíme co za dobrodružství nás čeká v Oděse.
Další díl příští týden!
Petr Janák
Ne nemocné dítě
Už jste měli doma nemocné dítě? Museli jste s ním trávit nekonečné hodiny plné Vašeho utrpení, protože dětský pláč Vás již nechává stoicky klidnými? Pak jistě víte o čem mluví skupina rodičů, do které patřím.
Petr Janák
Lvov – hlavní město Haliče
Noční přesun z Rachova do Lvova, byl zážitkem nevšedním. Jak říká Jirka, jedná se o zážitek spartánský i mezi šotouši (železničními nadšenci) – jelo se totiž vlakem zdejší třetí třídy alias prasečákem.
Petr Janák
Po hranicích Československa
Dnes nás čeká výstup na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny. Jsme na jejím úpatí v táboře uprostřed sedla mezi Hoverlou a Petrosem. Je chladno a zatím to vypadá na pěkný den.
Petr Janák
S býkem v kolotoči
6:00 nás budí nepříjemný zvuk budíku. Dneska máme před sebou ambiciózní plán, který si vyžaduje brzký start. 20 km, až pod Hoverlu do tábora. Převýšení lehce pod 2000m, aspoň je to rozložené!
Petr Janák
Jasina - konec světa? Ne!
Dnes máme před sebou nenáročnou trasu. Musíme sejí přes Dragobrat dolů, což je zdejší Špindl a následně přes Jasinu chytit mašrutku do Trostiance.
Petr Janák
Po krásách Polonin - Svidovec
Sluníčko nás šimrá přes tropiko do tváří a lezeme vstříc krásnému novému dni. Vzduchem ještě krásně voní ranní vlhko a pomalu začíná létat hmyzí společnost.
Petr Janák
Po zákopech z první války aneb Úsť Černá – Tempa
Civilizace, to jednoho rozhodí. Je to něco jiného než spát ve stanu či pod širákem. Člověk hnedka změkne, budík zvoní. Nic se neděje, je tu přece teplá peřinka a...zbytek počká.
Petr Janák
Krásná – Úsť Čorná a Úsť Čorná
V noci nás zastihla bouřka, ale náš stan to bez problémů vydržel a bylo to pro nás krásné kino. Budíka jsme měli motivovaně na půl sedmou, ale nikomu se nechtělo a tak vylézáme ze stanu až v devět. Cože v devět? Bože...
Petr Janák
Koločava loupežníku? Aneb Krasna polonina
Naposledy jsme si přispali a zvedli naše těžké hlavy až v 8 ráno. Je to dost pozdě, ale spaní to bylo v pravdě královské. Člověk po dvou dnech ve vlaku a autobuse tu postel a peřinu vřele ocení.
Petr Janák
Jsme zpět - jedeme na Ukrajinu!
Jak je již tomu tradicí během léta, vydali jsme se na dovolenou s chlapama. Tentokráte do míst bývalého Československa – na Zakarpatskou Ukrajinu.
Petr Janák
400 metrů pod hladinou, aneb Mrtvé moře
Dostáváme se k závěru našeho krátkého putování po krásách orientu. Z Ammánu se dnes přesuneme zaskotačit k Mrtvému moři. Snad to bude stát za to.
Petr Janák
Hlavní město Jordánska - Ammán
Mimo hlavního města Jordánska jsme navštívili i klenot antické architektury a jejího dědictví, nejzachovalejší románské město mimo Evropu - Jerash.
Petr Janák
Návrat do skalního města Petry
Petře nelze věnovat jen jeden díl... Je tu tolik věcí. Zajímavých věcí. V dalším díle uvidíte kam nás nohy vedly dál!
Petr Janák
Starověká Petra
Dnes nás čeká cesta do Petry a pak i starověká Petra. Říká se, že Petra je jedno z míst na zemi, které Vás ohromí. Bude to tak i v našem případě?
Petr Janák
Poušť - Wádi Rum
Dnes uvidíme poušť, velbloudy. Navštívíme rodinu našeho řidiče a budeme svědky přípravy tradiční večeře! Vylézám ze stanu a ještě než otevřu dveře, mám zvláštní pocit...
Petr Janák
Blízký východ a jeho dobrodružství
V Praze se žení všichni čerti, prší, fouká silný vítr a nad tím vším ocelové nebe. Mám toho dost, jedu se odreagovat a poznat nové obzory v Izraeli a zejména v Jordánsku.
Petr Janák
Mraveniště Biškek
Dnes se již můžeme na plno soustředit naši pozornost na Biškek a jeho rozmanitost. Architektura není silná stránka tohoto města, ale tržiště a bazary, to je oč tu běží! To je náš poslední díl z našeho putování po Kyrgyzstánu.
Petr Janák
Zpět mezi lidi - Biškek
Zdolání vrcholu Učitel máme úspěšně za sebou a teď se jen dostat dolů zpět do civilizace v podobě hlavního města Biškeku. Další díl z našeho putování po dálavách Kyrgystánu.
Petr Janák
Dobytí Piku Učitel
Zase ta bzučící a pípající věc mě budí ze sna. Je 5 ráno, žádný teplo, ale nemrzne... Vstáváme na náš dnešní výstup na Pik Učitel na našem výletu napříč Kyrgysztánem.
Petr Janák
Bivak Raceka
Budí nás vedro ve stanu, sluníčko svítí přímo na nás a to je příslib dobrého počasí! Děláme snídani a pomalu se balíme k odchodu. Dnešním cílem je základní tábor pro výstup na Pik Učitel.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 446x